Farní kostel sv. Petra a Pavla v Haugsdorfu
Věž kostela v Haugsdorfu se tyčí do nebe nad Weinviertelem do výšky 48,6 metrů – žádná jiná kostelní věž v údolí Pulkautal se jí nevyrovná. Samotný kříž na věži měří 4,20 metru a váží 500 kilogramů. Kdo se tedy k Haugsdorfu blíží z dálky, uvidí jako první právě kostel. Tak tomu však nebylo vždy:
Původně zde pravděpodobně stál skromný románský sálový kostel s malou věžičkou a jediným zvonkem. V 15. století se kostel rozrostl na třílodní halový kostel v gotickém stylu s síťovou klenbou, která se dochovala dodnes. V roce 1697 byla věž rozšířena o tři další patra a byla opatřena věžovou střechou ve tvaru dvojité cibule – Haugsdorf tak získal svou dominantní stavbu.
Pak přišel požár v roce 1822. Klenba se zřítila a nádherná věžová stříška musela ustoupit prosté pálenkové střeše. Teprve v roce 1894 získala věž zpět svou dnešní špičatou stříšku – a k tomu i nové zvony.
Co lze objevit uvnitř
V roce 1778 získal kostel svůj první oltářní obraz – dílo Martina Johanna Schmidta, známějšího jako „Kremser Schmidt“, s motivem patronů kostela Petra a Pavla. Viselo zde však jen necelá dvě desetiletí: v roce 1796 jej jeho žák Martin Grassinger nahradil dnešním obrazem „Petr a Pavel při rozloučení před mučednickou smrtí“.
Stojí za bližší pohled: varhany na parapetu postavené v roce 1995 pocházejí od varhanáře Waltera Vonbanka – jedná se o jeho opus č. 2. Pod oltářním prostorem se nachází hrobka, pohřebiště šlechtických rodin z panství Haugsdorf. Až do roku 1787 se hřbitov ještě rozprostíral kolem kostela.
Fara v Haugsdorfu
Impozantní farní dům v centru obce má za sebou pohnutou historii – a navíc i malou literární slávu: je to natáčecí místo č. 4 z románu Alfreda Komareka „Nebe a peklo“. V jeho zahradě se odehrává jedna z nejnezapomenutelnějších scén knihy: veselá farní kuchařka bez váhání vylije hostovi z Vídně plnou polévkovou mísu na hlavu.
Samotná budova je palimpsestem několika století. Po zpustošení během třicetileté války byla s velkým úsilím znovu postavena, v roce 1695 ji opat Gregor z Melku nechal přestavět za využití starších částí, v roce 1761 opět vyhořela – a přesto byla vždy znovu obnovena. K farnímu areálu patřily nejen obytné prostory, ale i rozsáhlé hospodářské křídlo se stodolami a stájemi, které zajišťovaly obživu farnosti.
Do horního patra vede dodnes kamenné točité schodiště z doby kolem roku 1500 – pozůstatek původní stavby. Nahoře čeká slavnostní sál s nástropními a nástěnnými malbami z roku 1815: jezerní krajiny, ptáci, květinové girlandy. Ve sklepě nese břemeno staletí valená klenba spočívající na čtyřech čtvercových pilířích, pravděpodobně z 15. nebo 16. století.
